Nejčastějšími „viníky“ těchto alergií jsou domácí psi a kočky, ale zdrojem alergenů mohou být i jiná zvířata – morčata, křečci a jiní hlodavci, koně, ptáci.
Většina lidí si myslí, že alergeny jsou obsaženy pouze v srsti zvířat a že zvířata s krátkou srstí nebo bez srsti a nelínající nejsou nebezpečná. Dokonce se mluví o „protialergických plemenech psů či koček“ nebo o „psech pro alergiky“. Bohužel není to pravda, taková zvířata neexistují.
Zvířecí alergeny jsou nejen v srsti a v peří zvířat, ale i v jejich slinách, moči, v kožním mazu a jejich výměšcích. U zvířete v bytě se vypařují do ovzduší a „zamořují“ prostředí celého bytu. Tyto alergeny potom dýcháme, usazují se nám na kůži, na sliznicích nosu a očí a u alergiků vyvolávají alergické projevy – rýmu, kýchání, otoky očí, dechové potíže až astma nebo kožní projevy.
Děti mohou přijít do styku se zvířecím alergenem i ve škole (z oblečení spolužáků), na návštěvě a mohou získat alergii na zvířata, i když doma žádné zvíře nemají.
Nejdůležitější je minimalizovat kontakt se zvířetem, které způsobuje alergii. Nejúčinnější je odstranit zvíře z bytu. (Pozor, i potom zůstávají alergeny v ovzduší bytu ještě několik týdnů až měsíců). Pokud takové opatření není možné je nutné alespoň:
- nepouštět zvíře do ložnice pacienta
- zvíře pravidelně mýt a snížit tak množství alergenu
- pořídit domů čističku vzduchu. Jen tak se dá alergen z ovzduší bytu vyčistit.
